Na začátku to byla klasika – dvě děti v ne úplně velkém pokojíku, zcela nevyhovující úložné prostory, takže většina věcí leží v různých boxech po zemi, malé postýlky, z kterých budou asi brzy koukat nohy… Na konci mají obě děti velké úložné prostory pod kvalitními postelemi na míru, které jsou navíc řešeny ve dvou výškových úrovních, takže je zachována i trocha toho soukromí. Na protější straně je kolem výškově stavitelných stolů opět spousta polic a skříněk. Jako na mechovém lůžku si musí děti připadat, když uléhají mezi stromy, větve a zvířátka na zdech.
